Šamanský rituál – jak jsem ho prožila

No ne, máš se rozhodnout, jestli toto chceš?“ zazněla slova k obrazu, který mi již podruhé vstoupil do mé mysli, když poprvé jsem ho nechala myslí jen projít.
Sedím na břehu Karibského moře, hledím na jeho klidnou hladinu, ve které se odráží polední slunce. Doznívá ve mně šamanský rituál…

Setkání se šamanem, které bude mít zásadní význam pro můj rozvoj, jsem si přála již dlouho. Do Mexika jsem však, inspirována knížkami Ilony Selke, vyrážela se záměrem plavat s delfíny v jejich přirozeném prostředí na volném moři. S delfíny jsem komunikovala mimosmyslovým vnímáním, to oni mě přivedli k tomu, abych možnost šamanského rituálu přijala. V tu chvíli jsem cítila, že šamanský rituál vyjde, ale pro plavání s delfíny budu muset přijet jindy, za jiných okolností.

Stojím na pláži s mojí novou přítelkyní Rozi. Obraz nám oběma bere dech. Slunce vyšlo před pár okamžiky, bílý písek, tyrkysově zbarvené klidné moře, na břehu palmy a další tropická vegetace, nikde nikdo, jen my dvě. Míra, třetí účastník rituálu šel naproti šamance. S Rozi si stačíme říct pár vět o sobě. Seznámily jsme se teprve před pár dny
a nyní jsme spolu poprvé samy. Hluboko v duši cítím vedle ní klid, bezpečí a lásku. Z jejích reakcí poznávám, že ona mě vnímá podobně.

Přichází Míra se šamankou. Míra je Čech, který žije v Mexiku. Šamanských rituálů má za sebou spoustu, vyzná se. „Jane“ představí se šamanka, žena středního věku a podává si s každým z nás ruku. Její jméno mi zní mile.
Je přirozená, uvolněná, vnímám ji dobře. Není nic, co by bránilo mé otevřenosti tomu, co mě čeká.  Jdeme dál po pláži, Jane vyhledává vhodné místo.

Rozi mi stačí říci, že Jane je poloviční indiánka. Její babička byla šamanka a Jane se učila svým dovednostem u několika šamanů.

Po chvilce Jane vybere místo, kde keř vytváří polostín a k moři je velmi blízko. V písku na pláži i v trávě pod keřem leží staré kmeny, na které je příjemné se posadit. Než tak uděláme, vytvoříme kruh a žádáme o podporu Slunce, Lunu, Zemi a naše průvodce. O svolení a podporu žádáme také ducha tohoto místa. Vnímám tuto bytost, jak se rozzáří, má radost, že se tam rituál bude odehrávat. Líbí se mi, jak Mayové komunikují s přírodou. Žádáme, aby vše špatné odešlo, od hlavy k patě to špatné symbolicky stíráme a při tom se potíráme vonnou esencí, kterou si pro tyto účely Jane sama vyrobila.

Jane vyndavá šamanský bubínek, paličku, vějičku z orlích per, velké krystaly křišťálu a malý reproduktor, který při rituálu bude zesilovat hudbu nahranou v mobilním telefonu. Obléká si bílé šaty z přírodní látky, indiánského střihu s barevnými výšivkami a rozprostírá velkou barevnou deku, na které postupně každý zvlášť prožijeme svůj rituál. V ten okamžik nad námi přeletí a na blízkých stromech se usadí tři orli. Jane mluví uznale o dobrém znamení. Rozi mi špitne „jsou tři, jako my.“

Symbolika orla: Orel je král ptačí říše, symbol všech bohů oblohy. Posvátný pták uctívaný v mnoha kulturách. Symbol síly a odvahy, vítězství, hrdosti a majestátnosti. V severoamerických indiánských kulturách je posvátným zvířetem. Při náboženských a duchovních obřadech je používáno orlí peří a i jeho další části těla jako kosti a drápy. Orel je vyobrazován různými způsoby na indiánských totemech a je pro ně symbolem síly, odvahy a míru. Je považován za posla mezi bohy a lidmi.

Půjdu na řadu poslední. Využívám čas ke krátké meditaci. Zavřu oči a vidím pyramidu a v popředí Thovta v podobě, ve které byl zobrazován v dávném Egyptě. Poprvé. Doposud jsem ho vnímala jako energii. Nyní se mi zjevil ve známé podobě, abych nepochybovala o jeho přítomnosti. Den před rituálem během  meditace mi sdělil, že bude se mnou po celou dobu a povede mě do zákoutí mé duše.

Thovt je můj milovaný průvodce. Má důvěra v něj plyne patrně ještě z dob naší dávné spolupráce i v jiných částech vesmíru dávno před vstupem na tuto planetu. A on mě teď, na moji žádost, vede zpět ke Světlu, když já jsem se v mnoha lidských životech zde na planetě Zemi ztratila. Dělá to čistou pravdou, která není vždy egu příjemná, ale zároveň s tak čistou láskou, pod kterou ego roztaje, pro kterou nemám slov, ve které však cítím, že jsem doma…
Thovt vede ke Světlu každého, kdo o to požádá. Velkou pomocí jsou knihy Kerstin Simone, které sděluje informace šanelingem.

Jane každému z nás říká, abychom se medicíně otevřeli, abychom s ní nebojovali. Nemám s tím problém.  Naplno se otvírám tomu, co přijde.

Prožitek rituálu si ponechám pro sebe. Je to intimní záležitost mezi mnou a Thovtem, mezi mnou a Bohem. Sdílely ho se mnou Jane a Rozi, která mě v důležitý okamžik objala.
Ponechám si, alespoň prozatím, i obraz, který mi dvakrát přišel na mysl a jehož významu jsem, tam na břehu moře za svitu poledního slunce, řekla „ANO.“

Rozi je další dar z nebes. Je to velmi inteligentní a hezká mladá žena. Krásná duše s velkým srdcem. Spojuje nás mj.
i touha pomáhat lidem. Rozi má mimo spousty svých aktivit i cestovní kancelář, oprávnění na průvodcovské služby v Mexiku, Belize, Guatemale a je znalkyně Mayské kultury a místního prostředí. Domluvily jsme se na spolupráci při realizaci dalšího mého snu – pořádání kurzu v energeticky silném prostředí, kurzu zaměřeném na předání informací, zlepšení energií, zvýšení vibrací za účelem získání schopností ovládat svůj život a žít ho podle svých představ.

Vracíme se zpět k autu. Rozi mi dala jablko. Vzala ho z domova pro mě. Nesnídali jsme podle pokynů k rituálu a nyní je už poledne pryč. Přišlo mi k chuti, velké sladké jablko. Anděl Rozi, myslela na mě.
Jane nachází v trávě orlí pero. Má radost, přála si, když se během rituálu orli objevili, aby jí pero dali pro její obřady. O tom, že Bůh byl s námi, nemohlo být ten den pochyb.

Rozi mě veze zpět do města, kde se setkám s manželem Leošem. Během cesty si krátce sdělujeme dojmy a také další informace o sobě navzájem. Loučíme se srdečně, slibujeme si, že spolu budeme sdílet doběh rituálu. (Bude trvat několik týdnů až měsíců. Jane zdůrazňovala, že toto je jen začátek! Budou nám chodit informace k našemu poslání a k rozvoji dovedností. Máme si zapisovat své sny, informace se nám pak poskládají.) Těšíme se na to, co přijde. Věříme, že naše cesty se znovu prolnou.

Leoš září a za chvíli se dozvídám, proč. Šnorchloval a potápěl se s vodotěsnou kamerou, a když kus od břehu chtěl něco pěkného nafilmovat, zjistil, že kameru ztratil. Protože celou cestu od břehu měl hlavu pod vodou a vlny ho unášely po svém, neměl žádný orientační bod, aby se zorientoval, kudy přesně plaval. Nevěděl ani v který okamžik kameru ztratil. U břehu navíc vlny vířily písek, voda byla kalná, viditelnost špatná. V takové situaci se mu zdálo nemožné kameru najít. Měl v ní záznamy z celého 16ti denního pobytu zde v Mexiku a z jejich ztráty byl opravdu hodně nešťastný.

Obrazová dokumentace je jeho srdeční záležitost. Uložit do počítače stihl jen asi desetinu natočeného materiálu. Zoufale prý řekl: „Bože, vrať mi tu kameru!“ Do půl minuty jí našel. Září štěstím a já jsem ráda, že i jemu Bůh dnes ukázal, co umí – zdánlivě nemožné.
Zbytek dne jsme strávili v poklidu na pláži v Playa del Carmen.

P. S. Pokud Vás láká kurz v Mexiku „Žij život podle vlastních představ,“ nechte mi svůj e-mail k odběru novinek, abych Vás mohla informovat, až kurz bude připraven.

Iva
Komentáře